Zápisek ze dne 29. srpna 2004

Sabato, jak jsem psal minule, chystali jsme se dokončit nátěr dřevěných částí našeho domu - především štítů. Tohle jsme v sobotu udělali, takže se toho mnoho popisovat nedá ;). Natáhli jsme igelitový pás, abychom nepostříkali omítku hnědým luxolem, což bylo docela maso, jelikož vítr se nám vysmíval do igelitu. Lepení papírovou izolepou bylo sice naprosto nejoptimálnější řešení, ale i tak to bylo dost husté. Pak jsme vztyčili žebřík, což nebyla o moc větší sranda - museli jsme nadpojit dva, tak to bylo těžké jak prase (lepší obrat teď fakt nevymyslím). Při natírání jsem fugoval jako pomocník #1: držák žebříku. Prostě se žebřík nesměl houpat/vyvracet :). Spočívá to v dlouhodobém stání u paty žebříku s křečovitě zapřenýma rukama a poslechu discmanu (podstatné je nedupat si do rytmu :)). Takto jsem strávil prakticky celý den od devíti ráno až do osmi večer. Mínus oběd, kafe.. Po dlouhé době jsem to taky nevydržel & vzal si Claritine, alergie zútočila & sluníčko smažilo..

Kolem čtvrté kolem projel Kaoru - jel na oslavu Marových osmnáctin, u níž jsem nepředpokládal delší účast než desetiminutovou, ale rodiče se zachovali naprosto jinak, než jsem předpokládal. Po večeři jsme se asi hodinu hádali & nakonec jsem v půl deváté vyjel s tím, že se možná ani nemusím vracet ještě za světla (mno, vzhledem k tomu, že už se pomalu stmívalo po cestě tam.. :)). Během diskuse s rodiči ještě zazněla pěkná hláška, kterou si asi neodpustím sem hodit :). Když sestra řekla, že ji rodiče nikam nepouštějí, řekla mamka, že v jejím věku taky nikam nejezdila. Což sestra komentovala „Nj, mamka nikdy nikam nejezdila.“ & mamka se bránila, že jo, dokonce ji rodičové pustili až do ruska. Sestra: „A kolik ti bylo?“ - „Dvaadvacet.“ :)

Mno (v poslední době nějak podezřele často píšu „mno“, je to divné?), vyjel jsem k Marovi warp9, během desti minut jsem dojel, zdolal kopec & pohaluzi stihl poslední odvoz traktorem na místo konání akce - výš na kopci. Tam už oheň plápolal & seděla spousta lidí. Ještě jsme zajeli na dřevo (tak odpočívají programátoři :)) & akce mohla začít. Načala se třicetilitrová bečka piva, což mě moc nevzalo, jelikož pivo moc nemusím & po druhém kole jsme popřáli Marovi mnoho zdraví i v jeho pokročilém věku (takový starouš bych teda být nechtěl :)). A poté chlastačka spojená s opékáním mohla pokračovat. Mara dostal mimojiné taky spoustu chlastu, kterého chudák už neužije, protože rána se dožily jen dvě flašky z.. řekl bych osmi, možná deseti? ;)

Jelikož jsem abstinent, vypil jsem jenom něco pod půl litru červeného vína, což mi skoro nic neudělalo, takže si pamatuju většinu vtipů a historek (především jsem se naučil, jak jezdit v Rumunsku a Bulharsku, především v Bukurešti (páč tam fakt nemaj žádné značky) :), thx2Zbrkla :))) ). Kolem půlnoci vyšla výprava k vysílači, což už byla pro mnohé poslední vzpomínka („My sme tam fakt vylezli? Můj bože!“) & po návratu se část skupinky odebrala k zaslouženému spánku (zúčastnění prominou & pochopí poněkud suchopárnější vyprávění :)) & ve stanu kolem čtverté ráno skončili skoro všichni..

Já jsem přijel s tím, že jsem za poslední týden spal už třikrát, tak nevidím důvod, proč spát počtvrté, takže jsem spát nešel & vyčkal na krásný & rychlý východ slunce (akorát to vylezlo fakt rychle, lup!). Spolu se mnou ještě celou noc přežila Šmudla & Ook. S Ookem jsme se před sedmou vydali hledat Kaorovy klíče a mobil, které mu zmizly při cestě na vysílač - při výlezu k vysílači jsme našli klíče, pak jsme několikrát pročesali celý kopec & při cestě zpátky našli na cestě orosený mobil. Takže 100% úspěšnost výletu :). A ještě navíc pěkný výlet (120% :)). Ze všeobecně skvělé akce jsem zmizel kolem deváté, abych stihl zajít do kostela. Někdo večer řekl, že teďka budou mít všichni 18, pak zase 20, takže (Mara:) „To chceš říct, že se teďka jako dva roky nedostanem z lihu, jo?“ :).

Po návratu jsem se pořádně osprchoval (nádhera, máme jakýsi nový LUX sprchový gel :)), zašel do kostela, poobědval & ve dvě odpoledne klesl na postel a prospal se až do šesti, kdy mě Kaoru vzbudil s tím, že mám jít na net :).

Zbývá už poslední odstavec, který byl připravený do včerejšího postu, ale nakonec se mi nic navíc nechtělo uploadovat, tak má cenu až dneska: Další vylepšení? Překopal jsem parser komentářů, ještě neumí některé vychytávky, které bych do něj chtěl v brzké době nacpat (konec brkání, uzavírání neuzavřených tagů etc.), do toho se mi až tak nechtělo, ale už umí slušněj rozpoznat odkaz, takže nejen www.xyz.cz funguje, ale i například takové www.xyz.cz/xy.php?a=1&b=2 by to mělo pochopit. Nedávno jsem četl u Dlouhého Víta (nebo spíš Víta Dlouhého :)), že na většině blogů jsou strašně malé vstupní políčka pro psaní komentářů, tak jsem si to u sebe vyřešil. Ještě bych teď měl udělat statistiku, jestli se vám bude chtít psát delší vzkazy :). Stačí jenom kliknout na šipku pod políčkem, kam se píše zpráva (nj, není to šipka, ale V, případně verzálková lambda, ale berte to jako šipku :)) a políčko se nátáhne. No, super, ne? :) A druhá dobrá zpráva: dneska večer (to už zase píšu teďka :)) jsem překopal do nového systému starý defaultní styl. Takže leží na disku, stačí jenom zprovoznit skript na změnu stylu. Což už problém nebude, takže zítra by tu už mohl být..

Tak se zatím mějte krásně :)