Zápisek ze dne 30. září 2003

Občas je ve škole vskutku sranda. Dneska nám naše paní profesorka (hlavně nepsat žádné narážky do závorek ;) udělala z Edgara Allana Poea takovou frašku, že se všichni smáli ještě dlouho potom. Obzvlášť krásný byl refrén v básni Havran - česky “Už víckrát ne.” což je v orginále “nevermore” - což naše paní profesorka zvládla s češtinářskou bravurou - fonetický přepis: [nevermo:re! (velice děsivý tón hlasu (všichni se válejí smíchy pod stolem (já vím, že bych si z nikoho neměl dělat srandu, ale tohle jsem prostě nezvlád))) nevermo::re! (málem se ozývají první zvuky pukání smíchy..)]. Tímto pádkem všichni dostali docela dobrou náladu :). V náhlém nadšení jsem složil závěrečnou sloku k Havranovi - je to moc dlouhé, tak je někde uprostřed. Pro návaznost vypíšu ještě předchozí Poeovu “nepokrokovou” sloku :)

Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu
vážným, přísným chování, jež bylo velmi vybrané -
"Ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy,
jenž se z podstvětního šera v bludné pouti namane -
řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!"
   Havran děl: "Už víckrát ne."

Tak jsem si vzal svoji kuši,
a pak jsem mu mezi uši
střelil šipku.
   A děl jsem: "Už víckrát ne."

Zábavný byl také dějepis, kde jsem do písemky napsal na téma sv. Václav, že ho dodnes můžeme vidět jak sedí na náměstí v Praze. Nicméně nevím, co z tohohle výtvoru dostanu ;).

Ztroskotal jsem ve své minituaristické snaze při skládání jeřába z papíru 2x2 milimetry. Tři kroky od konce jsem ho odfoukl. Papír byl prostě moc tlustý (busjízdenkový) ;).