Zase déšť

Déšť je krásný. Větve stromů v lese jsou těžké a v lese je tma. Jedu okolo vlakem, počtvrté za tři dny, pokaždé v jiný čas. Větve se pod deštěm naklánějí, šumí a ťukají do oken. Přijíždíme na nádraží a za zamlženými okny jsou rozpitá různobarevná světla. Při přestupu slyším, jak celé nástupiště šustí, jako by nad námi stotisíckrát zrychleně rostly stromy. V šalině jsou okna tak zamlžená, že bez hlášení nevím, kde právě jsme.

Přidávám tři fotky z Vyškovského nádraží.